Kdo sedí za sklem

Sklo, kterým je vidět

Dopravní letadlo má okénka malá a vysoko a ze země do něj nevidíte. Cessna, Robinson nebo King Air jsou jiné. Skla mají kolem celé kabiny, a když takové letadlo pojíždí kolem plotu letiště, je vidět pilot se sluchátky, palubní deska před ním i kdo sedí vzadu.

Na našich modelech byla skla dlouho jen namalovaná: tmavé plochy jako u hračky a za nimi nic. Od 21. října je to u dvanácti typů jinak. Sklo je průhledné a za ním je kabina: přístrojová deska se stínítkem, sedačky, podlaha, pedály, ve vrtulníku páky řízení a zadní přepážka. A v sedačkách lidé.

Průhledné ale neznamená neviditelné. Skutečné sklo je lehce zabarvené a odráží oblohu, a čím víc se na něj díváte ze strany, tím víc zrcadlí. Naše taky. Zepředu je vidět dovnitř, ze strany se v něm leskne nebe. A protože světlo jde do kabiny jen okny, je uvnitř přítmí, ve velké kabině větší než v bublině Robinsonu, stejně jako na fotkách.

Jak blízko jsme? Vlevo King Air 350 australského letectva při pojíždění v Canbeře. Za bočním oknem kokpitu sedí pilot se sluchátky. Vpravo náš model ze stejné strany: kulatá okénka kabiny, okno kokpitu ve tvaru písmene D a za ním hlava se sluchátky.

Hlídali jsme i to, aby kabina zůstala uvnitř. Každá sedačka, deska i postava se musí vejít do trupu, i tam, kde se k přídi zužuje. Co by bokem trčelo ven, zmenšíme, a kde to nestačí, raději vynecháme. A hrana skla vede přesně tam, kde dřív bylo namalované okno, takže zvenku letadlo nezměnilo tvar ani o centimetr.

Kdo sedí vpředu

Pilot vrtulníku sedí skoro vždycky na pravé sedačce. Pravou rukou drží cykliku, páku mezi koleny, kterou za letu pustit nemůže. Levou má na kolektivu, ten se pustit na chvíli dá, a tou rukou pak dosáhne na rádio a vypínače uprostřed kabiny. V letadle velí kapitán z levé sedačky.

Naše 3D to dodržuje. Cessna, Cirrus, Piper i King Air mají pilota vlevo, Robinson, Bell i záchranářský EC145 vpravo. Pilotní sedačka nezůstane prázdná nikdy, ať je zbytek letadla jakkoli prázdný.

Liší se i oblečení. Piloti malých letadel, Robinsonu a Bellů 206 a 407 mají sluchátka. Posádky záchranných vrtulníků EC145 a Bell 429 sedí v přilbách a červených kombinézách, jak je záchranáři nosí v mnoha zemích. Historický P-51 Mustang má pod bublinou překrytu jediného pilota v přilbě. Cvičný T-6 Texan je tandem: žák vpředu, instruktor za ním.

Robinson R44 · Bell 206

Bell 407 · EC145

Bell 429 · Cessna 172

Cirrus SR22 · Piper PA-28

King Air 200 · King Air 350

P-51 Mustang · T-6 Texan

U vrtulníku se dá i z boku poznat, kde pilot sedí. V EC145 sedí posádka v přilbách vpředu i v kabině. Bell 407 veze vedle pilota ještě cestující, a protože pilot sedí vpředu vpravo, z levého boku jsou vidět hlavně oni.

Jeden, dva, nebo plno

Kolik lidí je na palubě, letadlo nevysílá. Odpovídač pošle polohu, výšku, rychlost a volací znak, ale počet cestujících ne. Čtyřmístný Robinson letí někdy jen s pilotem, jindy s celou rodinou.

Tak ho taky kreslíme. Každé letadlo dostane svou posádku, od jednoho člověka po plnou kabinu, a každý počet je stejně pravděpodobný. King Air 350 má deset sedadel, dvě v kokpitu a osm v kabině, takže v něm sedí jeden až deset lidí. Kdo sedí kde, se losuje taky a pilot je mezi nimi vždycky.

Los padne jednou a platí. Vychází z adresy, kterou letadlo vysílá a kterou má jen ono, ne z hodin ani z hodu kostkou ve vašem prohlížeči. Když se ke stejnému letadlu vrátíte zítra, za týden nebo na jiném počítači, sedí v něm titíž lidé na týchž místech. Kdybychom losovali při každém pohledu znovu, přeskakovali by cestující ze sedačky na sedačku pokaždé, když se pohne kamera.

V King Airu sedí cestující u kulatých okének po obou stranách uličky a vpředu za bočním oknem ve tvaru písmene D oba piloti.

Totéž platí u ostatních typů. Cessna nebo Robinson vezou jednoho až čtyři lidi, T-6 jednoho nebo dva a P-51 má jedinou sedačku, a ta je obsazená vždycky.

Den jednoho King Airu

Ráno stojí King Air na stání u Terminálu 3 v Praze. Motory stojí, vrtule taky, kabina je prázdná. Tak vypadá letadlo, které přes noc nikam neletělo, a je to taky jediné, co o něm v tu chvíli víme: stojí.

Nastupovat lidi nikdo nevidí, ale poznáme, kdy už sedí uvnitř. Jakmile se letadlo rozjede po pojezdové dráze, motory běží, vrtule se točí a v kabině sedí posádka. Při vzletu, ve vzduchu i při přistání zůstávají na svých místech. Když letadlo dojede na stání a chvíli stojí, motory dotočí a kabina se vyprázdní. A když ho tahač začne tlačit ze stání, posádka už sedí uvnitř, i když motory ještě neběží.

Mysleli jsme i na čekání u dráhy. Letadlo, které před vzletem minutu stojí na místě vyčkávání, má motory pořád v chodu, takže z kabiny nikdo nezmizí. Vyprázdní se až po delším stání.

Na snímcích pod textem je pořád totéž letadlo se stejnými lidmi. Ráno odjede ze stání a vzlétne z dráhy 24, odpoledne se vrací ve výšce přes tři kilometry, k večeru dosedne na tutéž dráhu a za soumraku stojí tam, kde den začal. Prázdné.

Ráno · na stání, pak pojíždění

Vzlet · odpoledne zpátky

Večer · přistání, pak zase stání

Večer se mění i sklo. Jak se stmívá, tmavne a místo modré oblohy odráží noční, a kabina za ním se ponoří do stínu. Tak je to i ve skutečnosti: v noci piloti světla v kokpitu ztlumí, aby viděli ven.

A ještě jedna věc, které si na první pohled nevšimnete. Průhledné sklo s kabinou a lidmi je pro váš počítač práce navíc. Dostane ho proto jen letadlo, které sledujete nebo vyberete, a každé, které je na obrazovce dlouhé aspoň zhruba tři sta pixelů, na notebooku asi pětinu šířky okna. Ostatní mají sklo dál namalované, jen světlejší než dřív. Na stáních plných letadel tak kabinu dostanou jen ta nejbližší a scéna se kvůli nim nezpomalí.

V letadle sedí pilot vlevo, ve vrtulníku vpravo. V našem 3D taky.