Jiná síť
Dopravní letadlo oznamuje svou polohu přes ADS-B a slyší ho každá anténa v okolí. Kluzák většinou mlčí. Transpondér s ADS-B stojí tisíce eur, něco váží a bere proud z baterie, která musí vydržet celý den v termice, a povinný je jen v části vzdušného prostoru. Plachtaři proto létají s FLARMem: krabičkou, která zhruba jednou za sekundu vysílá svou polohu a směr letu, aby se dva kluzáky kroužící v jedné termice navzájem viděly a nesrazily se.
Tytéž zprávy chytá Open Glider Network, síť pozemních přijímačů, které dobrovolníci stavějí hlavně na plachtařských letištích. Je to jiná síť než ta naše a do žádného čísla o naší síti se její polohy nepočítají. Data jsou otevřená pod licencí ODbL a map.flights je kreslí ve vrstvě Kluzáky a GA. Podle nich svítí i vrstva Malá letiště, kde puntík u plochy řekne, že se z ní dnes létalo.
Plachtění je víkendový sport a v datech je to vidět na první pohled. V sobotu 3. října přišlo přes OGN přes jedenáct tisíc letů kluzáků ze 641 ploch. V pondělí 5. října jich bylo něco přes tisíc.
Každé zařízení má v rejstříku OGN záznam, ve kterém si majitel sám zvolí, jestli ho smí kdokoli zobrazit a jestli se u něj smí objevit registrace. Kdo sledování vypnul, na naší mapě není vůbec. Kdo nepovolil identitu, je jen anonymní značka, která se každý den mění, a stejně bereme i stroj, který v rejstříku chybí: že ho nikdo nezapsal, ještě neznamená souhlas. Po 24 hodinách polohy z OGN zmizí z mapy, ze stránek letů i z našeho API.
Mysleli jsme i na ozvěnu. Přijímače OGN přeposílají i ADS-B, a tak se ve vrstvě kluzáků zpočátku objevovaly kopie dopravních letadel, která mapa už kreslí. 9. září jich nad Evropou bylo 564 ze 731 cílů vrstvy. Dnes stroj, kterého slyší naše ADS-B, ve vrstvě kluzáků vůbec není.
Bílý laminát
Ještě začátkem října kreslil 3D pohled kluzák jako obecné malé letadlo: s vrtulí v přídi, vzpěrami pod křídlem a pevným podvozkem. Skutečný kluzák vypadá úplně jinak. Trup se mu za kabinou zúží skoro do tyče, křídla má dlouhá patnáct až osmnáct metrů a tenká jako prkno, většinou ocas ve tvaru T a pod trupem jediné kolo.
Dnes má vlastní tvar. Podle volně dostupných výkresů a fotek z obou boků jsme postavili ASK 21, kluzák, který v datech OGN létá nejčastěji, starší ASK 13 ze dřeva, ocelových trubek a plátna, jednomístné LS4 a Discus a dva motorové kluzáky, které umějí vzlétnout samy, SF 25 Falke a Super Dimonu. Typ bereme z rejstříku OGN, u ADS-B z typového kódu. Kluzák, o kterém víme jen to, že je kluzák, dostane obecný dvoumístný stroj s rozpětím osmnáct metrů.
Všechny jsou bílé, a není to lenost. Moderní kluzáky se stavějí ze skelného laminátu a pryskyřice, která na prudkém slunci měkne. Tmavý trup by se v létě na letišti rozpálil, bílý ne. Trochu barvy nesou nanejvýš konce křídel a nos.
Na zemi kluzák rovně nestojí. Na jednom kole se neudrží, a tak leží opřený o konec jednoho křídla. Náš taky: úhel spočítáme z tvaru každého typu, takže ASK 21 se skloní o devět stupňů a ASK 13 o jedenáct. Na kterém křídle leží, je pro každý stroj dané pevně, aby se nepřeklápěl pokaždé, když se na něj podíváte znovu.
Při startu běží vedle kluzáku pomocník a drží křídlo ve vodorovné poloze, dokud kluzák nenabere rychlost. Náš model se během rozjezdu srovná stejně plynule. Falke a Dimona mají kola dvě a stojí rovně, stejně jako skutečné.
Lano
Většina kluzáků se do vzduchu dostane za vlečným letadlem. To je táhne na laně dlouhém několik desítek metrů do výšky čtyř až šesti set metrů, kde pilot kluzáku lano vypne. V datech jsou to ale dvě letadla, dva body a mezi nimi nic. Lano musíme dodat sami.
Vlek poznáme podle toho, jak oba stroje letí: kluzák a motorové letadlo těsně za sebou, stejným směrem a stejnou rychlostí, oba stoupají. Mezi ně natáhneme lano skutečné délky a oba stroje kreslíme ve stejném okamžiku, takže lano nikdy nekončí ve vzduchu.
Lano není tyč. Když vlečná táhne, je napnuté a skoro rovné. Když kluzák vlečnou dotáhne, povolí, prověsí se a vlní, stejně jako ve skutečnosti, kde je to chvíle, které se pilot kluzáku bojí, protože povolené lano se může prudce napnout. Po vypnutí padá volný konec s kroužkem pod vlečnou, ta ho chvíli táhne za sebou a pak lano zmizí celé najednou, bez blednutí.
Letadla se přitom naklánějí. V zatáčce se oba stroje položí tak, jak velí jejich rychlost a to, jak rychle zatáčejí, a kluzák za vlečnou se nakloní o chvilku později, až ho do zatáčky stočí lano. Ve vleku zůstávají náklony mírné. Sám v termice se kluzák položí mnohem víc, i přes čtyřicet stupňů, a krouží.
U kluzáku z OGN je to těžší, protože jeho poloha chodí jen jednou za několik sekund. Kroužení je vidět i tak, jen ho skládáme z řidších bodů.
Mysleli jsme i na to, kdy lano nekreslit. Dva kluzáky, které krouží kousek od sebe v jedné termice, vlek nejsou. Dvě motorová letadla ve formaci taky ne, natož kluzáky, které stojí vedle sebe na trávě před startem. A když kluzák vzlétne na navijáku, žádné druhé letadlo v datech není, takže ani lano.
Po přistání
Plachtař přistane, zatlačí kluzák do hangáru a večer se chce podívat, jak letěl. Proto má každý let kluzáku z OGN na map.flights vlastní stránku. Otevře se z deníku letiště, z kluzáku na mapě nebo odkazem, který si piloti pošlou.
Stránka ukáže trať na mapě i ve 3D nad jeho letištěm, se závěsem až k zemi zbarveným podle toho, jak kluzák stoupal, a na začátku i s tratí vlečné, když je vlečná v datech taky. Pozná, jak se kluzák dostal do vzduchu: za vlečnou, na navijáku, nebo sám s motorem. Každá termika má číslo, průměrné stoupání, zisk výšky a počet otoček, a z toho, jak termiky unášel vítr, spočítáme, odkud a jak silně foukalo v různých výškách. Přechody mezi termikami ukážou, jakou klouzavost kluzák opravdu dosáhl.
Pod tím stojí, co se povedlo a co se dalo udělat líp, u každé věty číslo a to, jak moc si jsme jistí a proč. Kde bylo ve vzduchu víc kluzáků, stránka ukáže, jak to neslo i jim, vždycky anonymně. A po 24 hodinách zmizí, spolu s polohami z OGN.
Po vypnutí lano u nás hned nezmizí. Volný konec s kroužkem ještě chvíli vlaje za vlečnou, jako nad skutečným letištěm.