Stovky livrejí a každá jiná

Každá livrej je nakreslená

Skutečnou livrej navrhne designér a lakovna ji nastříká na letadlo, a tentýž dopravce ji na každém typu nosí trochu jinak. Boeing 737 má kratší trup a menší kýlovku než 787, takže nápis, pruh i znak na ocase musí na každém sedět jinde.

Nejrychlejší by bylo nalepit na model fotografii. Jenže fotka nese odlesky, stíny a úhel, ze kterého vznikla, a na otáčejícím se modelu vypadá špatně. Každou livrej proto kreslíme: pruhy, ocas, nápisy, barvu motorů i barvu břicha. Kreslíme ji podle skutečných fotografií obou boků a pak ji k nim znovu přikládáme. Fotka je předloha pro oko, nikdy obrázek nalepený na model. Typická livrej zabere méně než kilobajt a žádná nesmí víc než dva, zhruba tolik jako dva odstavce tohohle textu.

Nejdéle trvaly nápisy. Jméno na trupu má na každém typu své místo: kousek za kabinou pilotů, nad řadou oken a nikdy přes ně. Jeho výška je zadaná v metrech, tak jak se lakuje, a kde ho dopravce na některých typech maluje větší, mají ty typy vlastní opravu. Na širokotrupém letadle bez takové opravy roste nápis s výškou trupu, aby se na velkém letadle neztratil. Písmo je naše zjednodušení: místo vlastního písma dopravce je jméno vysázené jedním z několika běžných písem, bezpatkovým, patkovým nebo kurzívou, podle toho, které je nejblíž. Kde dopravce píše své jméno dvojím písmem, jsou tam obě, ve stejném pořadí jako na letadle.

Jedna věc chybí schválně: registrace na zádi. Jedna kresba platí pro celou flotilu, a kdyby všechny Boeingy dopravce nesly tutéž registraci, obrázek by lhal.

Na dálkovém letadle má jméno kde dýchat. China Eastern ho na A330 píše anglicky a čínskými znaky vedle sebe a v naší kresbě sedí obě písma tam, kde sedí na letadle, s vlaštovkou na ocase natočenou správně na každém boku. Znaky jsou skutečné obrysy z otevřeného písma, uložené v aplikaci jako tvary, takže vypadají na každém zařízení stejně, ať má nainstalovaná jakákoli písma.

Levý a pravý bok

Na skutečném letadle není lak zrcadlový obraz. Nápisy se na obou bocích čtou zleva doprava, a každý pták má svou vlastní logiku. Husa Turkish Airlines letí na obou bocích dopředu. Jeřáb Japan Airlines je na obou bocích tentýž obrázek, takže na jednom boku hledí dopředu a na druhém dozadu. V kresbě se každý symbol řídí stejným pravidlem jako na skutečném letadle, ověřeným na fotkách obou boků. Pruhy a ptáci, které dopravce zrcadlí, se zrcadlí, nápisy a čísla nikdy.

Tentýž znak se musí vejít na každý typ. Kruh s husou se pohodlně vejde na vysokou kýlovku A350, ale na menší kýlovce Boeingu 737 by přetekl přes náběžnou hranu, a tak je tam menší a níž. Žlutočervený pruh Southwestu musí přejít z trupu do ocasu na krátkém 737-700 stejně jako na delším 737 MAX. A nápis IndiGo se na turbovrtulovém ATR vejde jen mezi kokpit a vrtuli, kde ho listy nezakryjí na žádném boku.

Slunce, hvězdy, koruna, cedr a palma na směrovkách dopravců z Blízkého východu a Afriky jsou zjednodušené vektorové tvary, nikdy převzaté logo. A někdy ocasu stačí jen písmena, pokud jsou správně. SAS má jméno na kýlovce nízko a velké, mírně nakloněné dopředu, bílé na hluboké modré, a přesně tak teď sedí i u nás.

Azul má na ocase mapu Brazílie poskládanou z barevných čtverců a podél odtokové hrany kýlovky tenký žlutozelený proužek. Mapa nic neodpustí: otočte ji špatně a každý Brazilec to pozná na první pohled. Naše má dva zelené čtverce nahoře, výběžek vlevo a špičku dole, a to na obou bocích.

Jak modely dospívaly

První modely byly skoro jen trubka s křídly. Kolo po kole dostávaly skutečné přídě, odměřené po rodinách letadel z kótovaných výkresů výrobců, okna kokpitu jako tvar, motory s dmychadlem, vrtule s listy a podvozek se správným počtem kol.

A380 dostal dvě celé řady oken, 747 svůj hrb, Chinook dva rotory, C-5 obří křídlo, jaké opravdu má. Rotory vrtulníků se točí tak, jak je staví výrobce: při pohledu shora se rotor Airbusu točí po směru hodinových ručiček a americkému vrtulníku obráceně. Čelní sklo Cessny zabírá celé čelo kabiny a jako každé okno na každém modelu je to plné tmavé sklo: na letadle nic neprosvítá.

Začátkem října dostala nové tělo celá skupina typů, každý podle výkresů vlastního výrobce: A220, ATR 42 a 72, A330, A350 a rodiny Boeingů 747 a 767. Sedmačtyřicítka má hrb s okny horní paluby, ATR horní křídlo a hlavní podvozek v boulích po stranách, A350 zahnuté konce křídel. Vedle fotky skutečného letadla obrys sedí.

první verzednes

Šest z nových těl, každé vedle fotografie téhož boku skutečného letadla. Livreje na nich jsou taky naše.

A220-300 · Air Canada

ATR 72-600 · SAS

A330-900 · TAP Air Portugal

A350-900 · Singapore Airlines

747-8 · Korean Air

767-300F · UPS

Devět letů z deseti

Koncem září mělo podrobný 3D model 243 typů letadel a dohromady pokrývaly zhruba devět letů z deseti. Když se hodně vzdálíte, převezme kresbu jednodušší model, ale barvy si bere z téže livreje, takže letadlo při oddalování nikdy nezmění barvu.

Jen na Blízkém východě, v Turecku a v Africe vyskočil podíl letů ve vlastní livreji během jednoho kola z 37,8 na 92 procent. A volací znak neřekne vždycky, v čích barvách letadlo letí. Regionální dopravci v USA létají v barvách velkých partnerů: SkyWest létá pro několik z nich a dostane livrej toho, pro koho létá nejčastěji, United Express, Republic zase létá jako American Eagle. Stejně je to s pronájmy a sesterskými firmami, takže livrej jde s letadlem, ne se znakem.

Některé ocasy necháváme schválně holé. Alaska Airlines nese tvář původního obyvatele Aljašky, Aeroméxico orlího rytíře a Frontier na každém letadle jiné zvíře. Lidi ani portréty nekreslíme, a tak tyhle ocasy nesou jen barvy dopravce.

Jeřáb Japan Airlines je na obou stranách ocasu tentýž obrázek, takže na jednom boku hledí dozadu. Na našich modelech taky.