Podrovnání, dosednutí, příďová noha
Skutečné dopravní letadlo klesá k dráze po přímce se sklonem tří stupňů, zhruba padesát metrů výšky na každý kilometr. Nemíří na začátek dráhy. Na betonu jsou namalované zaměřovací body, podle délky dráhy 150 až 400 metrů za jejím začátkem, a tam posádka letadlo míří. A320 letí na finále s přídí asi dva a půl stupně nahoru. Zhruba devět metrů nad zemí začne podrovnávat, na hlavní podvozek dosedne s přídí přes pět stupňů nahoře a příďovou nohu položí asi tři sekundy po něm. Kdyby příď zvedl na necelých dvanáct stupňů, škrtne ocasem o dráhu.
Nic z toho v datech není. Letadlo hlásí polohu, výšku a rychlost, o sklonu přídě ani o podvozku neřekne ani slovo. Kresba proto ví, jak se který typ chová, a postoj skládá z fáze letu: na přiblížení příď nahoře, pak podrovnání, hlavní podvozek a spuštění přídě. Při startu naopak rozjezd vodorovně, rotace těsně před odlepením a stoupání s přídí nahoře. A dosedá tam, kde dosedají skutečná letadla. V Praze, Londýně i Atlantě sedala kresba dřív asi 300 metrů za začátkem dráhy, dnes kolem 450, v zóně, kam piloti opravdu míří.
Každý typ po svém: A320 jinak než Cessna a B-52, který má kola za sebou, skoro naplocho. Podvozek se na krátkém finále nezasune, nahoru jde až po odlepení, a při nezdařeném přiblížení letadlo nejdřív nastoupá a teprve pak kola schová. V okamžiku dosednutí se od pneumatik zvedne obláček kouře jako na skutečné dráze, kde se stojící kola v mžiku roztočí na víc než 200 km/h. Dostane ho jen přistání, které data opravdu potvrdila. Letadlo, které těsně nad dráhou přidá a jde na druhý okruh, kouřit nebude, stejně jako vzlet, pojíždění nebo vrtulník. Za jedno pražské ráno dostalo obláček 66 ze 67 přistání; to poslední zmizelo z dat 160 metrů nad zemí.
Když signál prořídne
Vysoko na nebi slyší letadlo antény sto kilometrů daleko. U země se schová za budovy, stromy a kopce a polohy přestanou chodit. I na letištích s našimi vlastními stanicemi chodí hlášení kolem dosednutí jednou za půl minuty až skoro za čtyři minuty. Poslední hlášení přijde tři kilometry před dráhou, další až z dráhy, o minutu později a už při brzdění.
Letadlo dřív v té mezeře viselo nad dráhou a pak skočilo. Přelétlo začátek dráhy pořád vysoko nad ním, s hlášením ze země spadlo v jediném snímku až o 600 metrů a couvalo. Přehráli jsme celé jedno dopoledne pražského letiště, 153 pohybů. Stará kresba se v něm škubla v 18 tisících snímků, dohromady nacouvala 140 kilometrů a dvacet minut visela ve vzduchu. Nová na týchž datech neskočila ani jednou.
Dnes v mezeře drží sestupovou rovinu, podrovná a dosedne tam, kde by dosedlo skutečné letadlo, a brzdí po dráze k výjezdu, kterým by skutečné letadlo nejspíš sjelo, k rychlému šikmému, pokud tam je. Konec dráhy nepřejede nikdy. Když nová poloha ukáže letadlo dál, kresba plynule přidá; když ve skutečnosti brzdilo víc, kresba zpomalí a počká na něj. Necouvá nikdy.
Mysleli jsme i na nepříjemné případy. Přistání nebo vzlet, které proběhly mezi dvěma polohami, se dohrají o kus rychleji, dokud kresba skutečnost nedožene. Přes trávu letadlo nejede nikdy: kdyby jediná přímá cesta k nové poloze vedla trávníkem, raději krátce přeskočí, protože krátký skok je menší lež než Boeing v trávě. A vrtulník, který nízko nad letištěm ztichne, nejspíš přistál. Po krátkém tichu ho posadíme na místě, místo aby visel ve vzduchu a pomalu ujížděl.
Světla a zvuk
Dopravní letadla svítí přistávacími světly pod letovou hladinou FL100, zhruba tři kilometry vysoko, aby byla vidět, a nad ní je zhasnou. Na zemi svítí pojížděcí světlo z příďové nohy. Letadlo samo nevysílá, co má rozsvíceno, a tak se světla v kresbě řídí týmiž provozními pravidly: přistávací při rozjezdu, při dojezdu a pod FL100, pojížděcí na zemi, když letadlo jede. Zaparkovaná letadla a duchové zůstávají potmě. Kužel světla je jen ve vzduchu a u země slábne, aby se nezařízl do dráhy.
Dvě drobnosti, kterých si skoro nikdo nevšimne. Letadlo, které letí přesně ve FL100, by blikalo jako vánoční stromek, a tak má hranice malou rezervu. A La Paz leží výš než FL100: podle obyčejného pravidla by tam přistávající letadlo nerozsvítilo nikdy. Nad vysoko položeným terénem se proto světla rozsvítí v posledním kilometru a půl nad zemí.
Zapněte reproduktor a letiště začne hučet. Proudové letadlo zní jako proudové, turbovrtulové, pístové a vrtulník mají každé svůj hlas a slyšíte pár letadel nejblíž. Rozjezd je plný tah s hlubokým duněním, pojíždění volnoběh a hned po dosednutí zazní krátký reverz. Letadlo, které jede kolem, zní při přibližování o kousek výš a při vzdalování níž, jako sanitka na ulici. Vzduch spolkne výšky, takže zblízka slyšíte syčení turbíny a z kilometru už jen hluboké dunění. Zvuk slábne se vzdáleností o něco mírněji než ve skutečnosti, aby přehled z kilometru nebyl úplně němý.
Nahrávky nepoužíváme: každý zvuk vzniká živě ve vašem prohlížeči a nic nezazní, dokud neklepnete. Letadlo, které chvíli stojí, ztichne, a duchové nezazní nikdy. Skrytá karta prohlížeče mlčí, stejně jako pozastavené přehrávání.
Sklopte mapu
Sklopte obyčejnou plochou mapu dvěma prsty. Terén se zapne sám, letadla vystoupají do výšky, ve které letí, každé se stínem přímo pod sebou, a z ploché ikony se stane letadélko s trupem, křídly a ocasem. Vrtulníku se rotor zvedne nad kabinu. Když zařízení letadélka nakreslit nezvládne, vrátí se samy ploché ikony; letadlo z mapy nikdy nezmizí.
V zatáčce se letadlo nakloní: doprava zatáčí, pravé křídlo jde dolů. Náklon letadla také nehlásí, a tak ho počítáme z toho, jak rychle zatáčí a jak rychle letí, týmž vztahem, kterým se řídí koordinovaná zatáčka ve skutečném letu. Dopravní letadlo se nakloní nejvýš o třicet stupňů, jako v běžném provozu, malé letadlo a vrtulník až o pětačtyřicet, balón vůbec. V posledních třiceti metrech nad zemí náklon slábne a na zemi jsou křídla vodorovně. Letadlo, které slyšíme jen jednou za pár sekund, se nenaklání vůbec, protože by se kývalo ze strany na stranu.
Vyberte let a jeho trať visí ve vzduchu ve výšce, ve které letěl, s průsvitným závěsem až k zemi. Vidíte, kde stoupal, kde kroužil a kde klesal. Když mapu zase narovnáte, terén se sám vypne a ikona je zase značka.
Za jedno pražské dopoledne by stará kresba nacouvala s letadly 140 kilometrů. Nová necouvá ani o metr.