Tam, kde nikdo neposlouchá
Pozemní přijímač slyší letadla do pár set kilometrů. Nad oceánem, pouští nebo tajgou je tak na hodiny ticho. Stejný problém má uprostřed Atlantiku i řízení letového provozu: radar tam není, letadla hlásí polohu přes satelitní spojení a řídící mezi nimi drží mnohem větší odstupy než nad pevninou.
Od 11. srpna proto letadlo, o kterém víme, kam letí, vedeme na mapě dál k cíli. Je jen obrysem, nemá telemetrii a v detailu stojí rovnou, že poloha je odhad. Ráno 1. října jich bylo naráz 2 515.
Duchem se ale nestane každé letadlo, které zmlkne. Musí letět v cestovní hladině, vysoko a rychle, a k cíli, kterému věříme. Které zmizí v klesání, je pár minut od přistání, a kreslit ho dál v cestovní výšce by byla lež.
Přímka nestačí
Nejkratší cesta po zeměkouli je jen začátek. Skutečné lety se drží tras a trasy se mění: tratě přes severní Atlantik se každý den kreslí znovu podle tryskového proudění, a proto bývá cesta na východ zhruba o hodinu kratší než zpátky. Letadlo může být stovky kilometrů od „ideální“ čáry.
Duch se proto učí z naší vlastní historie. U každé trasy si pamatujeme, kde se letadla za poslední týdny vracela do dosahu našich antén, a duch míří na tuhle bránu. V detailu stojí, z kolika přeletů se koridor naučil a jak moc brána kolísá, a když trasu naučenou ještě nemáme, napíše rovnou, že duch letí po ortodromě.
Totéž platí o čárkované čáře, která na mapě vede od letadla do cíle. Dlouho vedla nejkratší cestou po zeměkouli, a to se nám vymstilo. Na Facebooku nás upozornili na let airBaltic z Nice do Rigy: čára mířila rovnou přes Kaliningrad, kam letadlo dopravce z Evropské unie nesmí. A měli pravdu. Skutečné letadlo ho objíždí, nejčastěji z východu přes Litvu.
Dnes se zbytek cesty bere z toho, jak tutéž linku opravdu létala letadla v posledních týdnech. Kreslíme trať, kterou letadlo opravdu proletělo, nikdy průměr: zprůměrujte let, který Kaliningrad míjí zleva, s letem, který ho míjí zprava, a vyjde vám čára přímo přes něj. Vybranou trať pak napojíme na místo, kde letadlo právě je. Když linku ještě nikdo neletěl, kreslíme nejkratší cestu, která obletí státy zavřené pro toho dopravce: Rusko a Bělorusko pro evropské, britské nebo americké dopravce, naopak velkou část Evropy a Severní Ameriky pro ruské a běloruské a Ukrajinu pro všechny. Vycházíme z omezení, která jsou veřejně známá.
Přeměřili jsme to na patnácti linkách a 158 letech. V polovině každého letu jsme nechali odhad dokreslit zbytek a porovnali ho s tím, kudy letadlo opravdu letělo. Průměrná odchylka klesla ze 171 kilometrů na 32. Finnair z Helsinek do Tokia, který Rusko obletí buď přes pól, nebo jižní cestou, se zlepšil ze 167 na 17 kilometrů a JAL z Londýna do Tokia z 328 na 36. Přes stát, kam dopravce nesmí, dřív vedlo 37 procent odhadů, dnes žádný. Nad Atlantikem, kde se tratě kreslí každý den znovu, je nový odhad jen zhruba stejně dobrý jako nejkratší cesta. A čára zůstává čárkovaná: je to odhad z dřívějších letů, ne letový plán.
Duch nesmí nic předstírat
Duch žije celý let, až do očekávaného příletu a ještě rezervu na protivítr a vyčkávání. Nikdy není starší než poslední skutečné měření: jakmile letadlo chytí kterákoli anténa, duch zmizí a na mapě je zase naměřená poloha.
Když si nejsme jistí, kam letadlo letí, duch nevznikne vůbec. Měřené letadlo z mapy duch nikdy nevytlačí: když je letadel víc, než se dá nakreslit, ustupují duchové jako první.
Mysleli jsme i na den, kdy se něco porouchá. Když vypadne jedna velká stanice, zmlknou stovky letadel v jednom kraji, ale ta pořád letí, a tak je převezmou duchové. Když vypadne celý přísun našich dat a naráz zmlkne velká část celé mapy, duchové nevzniknou: výpadek by zakryli. Díra na mapě je pak pravda.
A duch zůstane bledý, i když si letadla obarvíte podle výšky. Duch v cestovní hladině dostane barvu své výšky, ale obrys mu zůstane vybledlý, takže se nikdy nevydává za skutečný záznam.
Duchové na stáních a cestou k nim
Stejná otázka přišla na zemi. Po zaparkování posádka odpovídač vypne a letadlo zmizí ze všech přijímačů, přestože na stání stojí dál. Dnes ho tam necháme několik dní se štítkem, jak dlouho stojí, nebo kdy jsme ho viděli naposledy. Netvrdíme, že tam určitě je. Tvrdíme, kdy jsme ho slyšeli naposledy.
Když jsme prodloužili, jak dlouho stojící letadla držíme, nejvíc jich přibylo na letištích všeobecného letectví a v nákladních uzlech, tam, kde letadla čekají celé dny.
Prvního října ale přistála v Praze A380 Emirates a tohle nestačilo. Největší dopravní letadlo světa je tam pokaždé událost a sledovala ho spousta lidí. Při zajíždění, skoro krokem a kousek před stáním, zmlklo a ve 3D zmizelo. A s ním i to nejhezčí: jak k němu přijedou schůdky, cisterna a vozíky se zavazadly.
Na skutečném letišti se stání plánují dopředu. Letiště ví, jaké letadlo přilétá, jak je velké, kdo s ním létá a kam poletí dál, a přidělí mu stání, na které se vejde. Posádka tam po pojezdovkách dojede, zastaví na čáře a odpovídač by měla vypnout až potom. Někdy ho ale vypne dřív, ještě za jízdy. A někdy ho po přistání ztratíme my: letadlo na zemi je nízko a mezi ním a našimi anténami stojí hangáry, terminál nebo kopec.
Takové letadlo dosud prostě zmizelo. Proto jsme postavili dojezd na stání. Spočítáme, kam nejspíš míří: na volné stání poblíž, na které se letadlo jeho velikosti opravdu vejde, protože A380 nezaparkuje na stání pro regionální turbovrtulák. Tam, kde smíme číst odletovou tabuli letiště, napoví i ta. Letadlo, které právě přistálo, za chvíli poletí dál, a gate jeho dalšího odletu prozradí, u kterého stání bude čekat. Ve 3D ho pak po pojezdovkách dovezeme na to stání, zastaví a přijede k němu obsluha jako ke každému jinému letadlu.
Je to odhad a tak ho i označujeme: u letadla stojí, že stání jsme dopočítali, ne naměřili. Když se na to místo postaví jiné letadlo, které slyšíme, náš odhad ustoupí a dovezené letadlo zmizí. Skutečné měření má vždycky přednost.
Další krok už dotahujeme. Na každé stání vede pár obvyklých cest: z téže dráhy k témuž mostu se jezdí pokaždé skoro stejně. Z letadel, která jsme slyšeli celou cestu až na stání, se učíme, kudy se ke kterému stání opravdu jezdí, abychom i zmlklé letadlo vedli po té nejčastější. A kde gate známe z odletové tabule, chceme letadlo dovézt k jeho gatu, i kdybychom z něj po přistání nezachytili jediný signál.
Na Teterboro, kde soukromé tryskáče čekají na své cestující, skočil počet letadel na stáních z 28 na 76.