Les za parkovištěm
Letiště ve Frankfurtu obklopuje les. Mapa o něm ví, jenže ve 3D z něj až do 30. září nevyrostl jediný strom a budovy i parkoviště stály na holé zelené ploše.
Teď stromy rostou všude, kde má otevřená mapa zeleň, u každého 3D letiště, a ty nejblíž kameře vrhají na slunci stín. Strom, který mapa zná jednotlivě, stojí přesně tam, kde roste. Les sázíme jako ilustraci: konkrétní strom nestojí tam, kde ten skutečný, les je ale tam, kde les opravdu je.
Na skutečném letišti nesmí u dráhy růst nic vysokého, protože okolí dráhy musí zůstat bez překážek. Les se proto drží dál od drah, pojezdovek i betonu, kde stojí letadla, a neroste ani na silnicích, ve vodě nebo v budovách. Druh stromů se řídí zeměpisnou šířkou: v tropech palmy a stálezelené listnáče, v subtropech palmy a borovice, v mírném pásu smíšený les a daleko na severu tajga.
V Praze podzim, v Sydney jaro
Stromy znají datum. Mimo tropy se listnáče asi na měsíc zbarví do podzimních barev, pak opadají, přes zimu stojí holé a na jaře znovu raší. Čím dál od rovníku, tím delší je holá zima. Jehličnany a palmy jsou zelené celý rok.
Roční doba se řídí datem scény, ne datem ve vašem počítači: přehrajte si večer z minulého týdne a stromy budou jako ten večer. A řídí se polokoulí. Zatímco v Praze listí žloutne, do Sydney přichází jaro, o půl roku posunuté, stejně jako skutečná roční období. V noci koruny zešednou do modra jako tráva kolem nich.
Parkoviště podle hodin
Auta na parkovištích se řídí místní hodinou a dnem v týdnu. V noci jich u pražského terminálu stojí zhruba o polovinu míň než v poledne a neděle vypadá jinak než úterý. Stejná scéna má vždycky stejná auta: jak běží čas, přijíždějí a odjíždějí po jednom a nic se nepřehází. Nejvíc je bílých, pak černé, šedé a stříbrné, k tomu pár modrých a červených, jako na skutečném parkovišti.
Auta stojí v řadách podél uliček, jak se na parkovišti parkuje, a uličky zůstávají volné. Žádné auto nestojí na silnici, na kmeni stromu, v budově ani přes okraj parkoviště, pod mostem ale zaparkovat smí, jako to dělají lidé. Nad Atlantou je v dosahu kamery přes 20 tisíc stání. Auta jsou ilustrace a do vozidel na letišti se nepočítají. Technika, která sama vysílá svou polohu, třeba hasiči nebo follow-me, jezdí ve 3D tam, kde opravdu je.
Stromy i auta se ukážou, až mapu k letišti přiblížíte, až do 1,6 kilometru od kamery, na slabším zařízení o kus blíž, aby se telefon nezadýchal.
Celá ekonomika vozíků
Od 1. října mají 3D letiště i to, díky čemu stání vypadá jako stání. Jakmile letadlo zastaví, přijede k němu ilustrační technika: tahač, schůdky, cisterna, catering, vozíky se zavazadly, pásový nakladač a úklid. Širokotrupé letadlo dostane dvoje schůdky. Asi hodinu je kolem něj rušno, pak všechno zase odjede.
U vzdáleného stání čekají dva autobusy. Každý se plní zhruba čtvrt hodiny a pak odjede k terminálu. V noci svítí vozům oranžové majáčky, tahači taky.
Letadla na zemi kreslíme větší, než jsou, aby byla shora vidět. Když by se vedle nich technika nevešla, letadlo se trochu zmenší, pod svou skutečnou velikost ale nikdy. Vozy jezdí jen po betonu, do trávy nevjedou a neprojedou budovou ani nástupním mostem, a catering, který pod mostem projíždí, je vidět celou cestu.
Stromy znají datum. Zatímco v Praze padá listí, stromům kolem letiště v Sydney začíná jaro.