Šum, ve kterém se mluví
Letecké pásmo poslouchá spousta lidí. Přijímač na střeše naladěný na věž blízkého letiště často už posílá zvuk na některý z poslechových webů. Takové stanice nestavíme. Jejich majitelé přidají map.flights jako další výstup, stejně jako vyrostla síť ADS-B.
Přichází nepřetržitý proud a většina z něj je nic: šum, nebo ticho, když umlčovač přijímače zavře. Pak někdo zmáčkne vysílací tlačítko, ozve se pár vteřin řeči a šum je zpátky. Proud posloucháme tak, jak přichází, a stříháme ho tam, kde se ze šumu vynoří hlas, a tam, kde v něm zase zmizí. Krátké lupnutí nebo kus rušení řeč není a nepočítá se.
Z každé promluvy je samostatný kousek s časem, kdy jsme ho přijali. Jedna stanice, která poslouchá věž v Pardubicích, jich za čtyřiadvacet hodin vystříhala 214.
Čísla, která se dají přečíst
Každou promluvu přepíšeme do textu. Děláme to na vlastních počítačích a zvuk ani text neposíláme žádné cizí službě.
Letecká angličtina je řeč čísel a hláskování. Z „QNH one zero one three“ je QNH 1013, z „runway two seven“ dráha 27, z „flight level seven zero“ letová hladina FL070 a z kmitočtu nadiktovaného po cifrách 120,155. Registrace hláskovaná jako „oscar kilo“ a další tři písmena se složí do jednoho volacího znaku a „Speedbird“ s číslem se ukáže jako British Airways, protože rádiová jména dopravců známe.
Přepis se může splést, a proto čitelná podoba původní znění nikdy nenahrazuje. Přesná slova, jak zazněla, jsou o jedno klepnutí vedle.
Které letadlo to říká
Volací znak v textu je jen polovina práce. Porovnáme ho s letadly, která byla v tu samou chvíli kolem toho letiště na naší mapě. Trochu zkomolené jméno dopravce nebo registraci poznáme taky. Jestli mluvila věž, nebo pilot, prozradí pořadí slov ve větě.
Letadlo zvýrazníme, jen když jsme si jistí a žádný jiný kandidát se ani nepřiblíží. Jinak u promluvy stojí „odhad“, nebo nic. A samotný hlas nepoužíváme nikdy: nehledáme člověka u mikrofonu, jen letadlo.
Promluvy věže a jednoho letadla, které jdou krátce po sobě, skládáme do krátkého rozhovoru jako zprávy v telefonu, věž na jedné straně, letadlo na druhé. Jedno klepnutí přehraje celý rozhovor, repliku po replice. Letecké pásmo šumí; přepínač „Potlačit šum“ ho ztiší přímo v prohlížeči a nahrávka ani přepis se nezmění.
Co vaše vysílačka dělá
Kdo stanici přidá, dostane vlastní stránku. Kolik promluv a minut řeči chytila, kdy je na kmitočtu nejrušněji, kdy proud vypadl, kolik různých letadel jsme v jejích nahrávkách poznali. Rady přicházejí z naměřených hladin: když špičky narážejí na strop nebo šum mezi hovory je moc hlasitý, stránka napíše, co zkusit. K tomu milníky od prvních slov a prvního poznaného letadla po týden bez výpadku nebo noční směnu. A když stanice zmlkne, dáme majiteli vědět.
Poslouchat letecké pásmo je v mnoha zemích běžný koníček, jinde je zveřejňování záznamů proti zákonu. O zveřejnění proto rozhodujeme po zemích. Majitel stanice své nahrávky slyší vždycky, jsou to jeho data. U profilu letiště hrají rozhovory všem jen tam, kde to místní pravidla dovolí, zatím z Česka, a z některých zemí nezveřejňujeme nic.
Hlas nikoho nepoznáváme. Kdo mluví, říkají slova a poloha letadel.