map.flightspříběh

Díl 11 z 23září–říjen 2026

Když se na letišti setmí

Zelená na začátku dráhy, červená na jejím konci, modrá podél pojezdovek a bílý záblesk, který dvakrát za sekundu přeběhne k prahu. Světla na letišti jsou řeč a naše 3D letiště jí v noci mluví, až po stožáry na stání, rozsvícenou kabinu věže a vesnice za plotem.

Heathrow v noci ve 3D z přiblížení na dráhu 27L: bílá přibližovací světla s příčkami vedou k dráze, zelené osy pojezdovek a za nimi světla letiště
Dráha 27L na Heathrow v noci z místa, kde by byl pilot na přiblížení, s přibližovací soustavou, kterou dráha opravdu má. Kameru jsme tam postavili ve zkušebním sestavení stránky; v aplikaci jde pohled sklopit nejvýš na 78°, takže přesně tenhle úhel tam nenastavíte.

Každé světlo na svém místě

Světla na letišti nejsou ozdoba, ale řeč. Okraje dráhy svítí bíle a posledních šest set metrů žlutě. Osa je bílá, ke konci střídá červenou s bílou a posledních tři sta metrů svítí jen červeně, takže pilot pozná, kolik dráhy mu zbývá. Začátek dráhy je zelený, konec červený a světla míří, kam mají: přistávající vidí u svého prahu zelenou a bílou, červenou až na vzdáleném konci. Pojezdovky mají zelenou osu a modré okraje a přes vjezd na dráhu leží červená příčka, kterou bez povolení nikdo nepřejede.

Před dráhou vede pilota přibližovací soustava. Řada bílých světel v ose, příčky, u přesných soustav červené boční řady a u mnoha z nich „králík“, záblesk, který dvakrát za sekundu přeběhne k dráze. Vedle dráhy stojí čtyři světla PAPI. Dvě bílá a dvě červená znamenají, že letadlo je přesně na sestupu, čtyři bílá, že je moc vysoko, čtyři červená, že moc nízko. Na naší scéně se barva každého světla PAPI počítá z úhlu, pod kterým ho vidí kamera, takže kdo se snese moc zprudka shora, uvidí čtyři bílá.

Ne každý konec dráhy má stejnou soustavu, a tady jsme se naučili nejvíc. První verze ji odhadovala podle velikosti letiště a na třech drahách v Los Angeles nás data usvědčila: podle délky by tam patřila dlouhá soustava s červenými bočními řadami, ve skutečnosti mají jednodušší, se stálými světly na prvních čtyřech stech metrech a dál jen se záblesky. Dnes dostane každý konec dráhy tu soustavu, kterou opravdu má, všude, kde ji znají otevřená letecká data nebo OpenStreetMap, i s PAPI na skutečném místě a se skutečným úhlem. Kde to nikdo neví, nakreslíme nanejvýš tu jednoduchou a přesnou si nevymyslíme.

A ne každý konec svítí. Na skutečném letišti hoří přibližovací světla u konce, na který se přistává. Který to je, poznáme z provozu, a tak na druhém konci přibližovací soustava, králík i PAPI zhasnou, zatímco dráha sama svítí dál. Co nevíme, je, které lampy jsou rozsvícené právě teď, a tak scéna ukazuje, jak letiště obvykle svítí, ne živý rozvaděč.

Dráha 24 v Praze v noci z přiblížení: dlouhá řada bílých přibližovacích světel vede k dráze, za ní letiště a zelená světla pojezdovek
Heathrow v noci shora: dvě osvětlené dráhy, žlutozelená světla pojezdovek, nasvícená stání kolem terminálů
Pražská dráha 24 z přiblížení, s kamerou postavenou ve zkušebním sestavení jako výš, a Heathrow shora s drahami, pojezdovkami a nasvícenými stáními. Letadla na Heathrow jsou umělý provoz přidaný pro snímek.

PAPI se nejlíp čte zblízka. Z téhož místa 350 metrů před prahem svítí kousek nad sestupem všechna čtyři světla bíle, kousek pod ním jedno bíle a tři červeně. Kde dráha nemá přibližovací soustavu, může začátek dráhy značit dvojice bílých záblesků, a ty kreslíme jen tam, kde to říkají data, nebo v USA, kde jsou běžné. Mezi dráhou a místem vyčkávání střídá osa pojezdovky žlutou se zelenou, pojezdovka mimo provoz zůstává tmavá a stejně tak stará dráha, kterou mapa vede už jen jako zpevněnou plochu.

Světla PAPI vlevo od pražské dráhy 24 v noci: všechna čtyři bílá, pod nimi zelený práh dráhy a bílá světla dráhy a zóny dotyku
Totéž PAPI z téhož místa o kus níž: jedno bílé a tři červená, před nimi zelený práh dráhy a její bílá světla
PAPI pražské dráhy 24 z 350 metrů před prahem: kousek vysoko čtyři bílá, kousek nízko jedno bílé a tři červená. Barvu dává úhel, pod kterým kamera každé světlo vidí. Kamera postavená ve zkušebním sestavení.

Stožáry, okna a letadla

Stání osvětlují vysoké stožáry se svazkem reflektorů nahoře. Naše mají červenobíle pruhovaný dřík jako ty skutečné a pod nimi teplé louže světla na betonu. Stojí u terminálů, ne na odlehlých nákladních plochách, a nikdy ne v nástupním mostě. Ve dne tam stojí taky, jen nesvítí. Mapová data o stožárech nic neříkají, takže jejich polohy jsou náš odhad. Zaparkované letadlo pod nimi je nasvícené shora, světlý hřbet a kýl a břicho v polostínu, a vrhá stín od nejbližšího stožáru.

Letadla mají i vlastní světla: červené na levém konci křídla, zelené na pravém, bílé vzadu, červený maják a bílé strobo, a každé bliká ve svém rytmu, takže letiště nikdy neblikne naráz. Přistávací světla se rozsvítí při rozjezdu, dojezdu a nízko nad zemí a výš zhasnou, na zemi svítí pojížděcí světlo, dokud letadlo jede. Stojící letadlo s vypnutými motory nesvítí samo, nasvítí ho stožáry.

U vjezdů na dráhy blikají wig-wagy, dvojice žlutých lamp, které se střídají zhruba padesátkrát za minutu, každá ve svém taktu. A svítí budovy, ne naslepo. Řídicí věž má rozsvícenou jen prosklenou kabinu, terminál pás prosklení na každém podlaží, parkovací dům pruhy po patrech, kanceláře a hotely jednotlivá okna, z nichž svítí jen část, a hangár pár světel nad vraty, a když má vrata otevřená, i halu uvnitř. Začalo to tím, že jeden terminál v Los Angeles měl šest řad oken, jako by měl šest pater. Teď počítáme podlaží.

Pražská stání v noci: letadla u nástupních mostů, louže světla pod stožáry, prosklení terminálu a v pozadí řídicí věž
Stání v Praze v noci. Letadla nasvícená shora od stožárů, každé se svým stínem. Letadla jsou umělý provoz v ilustrativních barvách dopravců a polohy stožárů jsou náš odhad.

Pražská věž svítí navíc i proskleným podnožím, patro po patře. Okna při otáčení kamerou neblikají a z velké výšky plynule zhasnou, aby se obrysy budov neslévaly. Letadla na zemi mají v noci kolem sebe tenký světlý kroužek, aby se mezi světly letiště neztratila. Na nejnižší kvalitě, kterou obvykle dostane telefon, stojící letadla stín nevrhají.

Pruhovaný stožár s reflektorem v popředí na pražském letišti, za střechou terminálu řídicí věž se svítící prosklenou kabinou
Budovy letiště Heathrow v noci: parkovací domy se svítícími pásy podlaží a hotel s jednotlivými okny, v pozadí osvětlená stání
Pruhovaný stožár na pražském stání se svítící kabinou věže za ním a parkovací domy na Heathrow, které svítí po patrech, vedle hotelu s jednotlivými okny. V obou záběrech umělý provoz.

Stožáry zblízka

Zblízka není stožár jako stožár. Vysoký nese reflektory na koruně: na kříži o čtyřech ramenech, nebo na věnci kolem malé plošiny, někdy ve dvou patrech. U terminálu stojí štíhlý sloup s hlavou do T, který svítí na plochu a nikdy do skla, a na malém letišti obyčejný sloup s krátkým svazkem lamp. U paty stožáru je sokl se skříní.

V noci každá lampa hodí na beton kužel světla a kolem sebe má jemnou záři. Když se kamera přibližuje, záře celé hlavy plynule předá slovo záři jednotlivých reflektorů, bez skoku.

Tytéž dva stožáry v noci: reflektory září, k zemi padají kužely světla a na dřících svítí červená překážková světla
Dva pruhované stožáry ve dne: vpředu koruna s věncem reflektorů kolem plošiny, vzadu kříž o čtyřech ramenech
dennoc
Vpředu věnec reflektorů, vzadu kříž, ve dne a v noci, ve zkušební scéně našeho 3D pohledu bez provozu. Táhněte posuvníkem.

Na pražských stáních stojí týž stožár na kraji plochy, s červenými překážkovými světly nahoře a v půlce dříku.

Pruhovaný stožár na pražském stání v noci se svítící korunou, červenými překážkovými světly a soklem u paty, za ním plocha a terminál
Stožár na pražském stání v noci. Polohy stožárů jsou náš odhad.

Soumrak a obce, které se rozsvítí

Noc nepřichází cvaknutím. Scéna ví, kde je nad kterým letištěm slunce, živě i při přehrávání, a den se do noci přelévá stejně jako venku. Zem tmavne dřív než obloha, světla letiště se rozsvítí ještě před úplnou tmou a chvíli je obzor světlý, zatímco dráhy už svítí. Nad tím vším je Měsíc ve skutečné fázi, osvětlenou stranou ke slunci, a hvězdy vyjdou, jen když poslední zpráva hlásí jasnou oblohu.

Pak se rozsvítí ulice, a tady jsme dlouho dělali chybu, kterou člověk uvidí, až když přiletí v noci. Oranžově svítila každá silnice podle své třídy, takže nad Buštěhradem kousek od pražského letiště vedly zářící pásy přes pole od jedné vesnice k druhé. Kdo letí v noci nad Českem, vidí ostrůvky světla a mezi nimi tmu: lampy stojí v obcích, silnice přes pole je skoro všude tmavá a poznáte ji nanejvýš podle světel aut.

Dnes proto rozhoduje zastavěné území: bydlení, obchody, průmysl, školy a nemocnice, protože areály fabrik i nemocnic svítí celou noc. Světlo jde po ulici, ne po celé silnici. Kus, který vede obcí, svítí, a jakmile silnice vyjede za poslední domy, zhasne. Kde mapa kreslí město jen ulicemi, jak to bývá v Indii nebo na Blízkém východě, prozradí ho hustota ulic, jinak by Dillí zůstalo tmavé jako pole. Ověřili jsme to proti ulicím, o kterých mapa ví, že jsou osvětlené: svítí dál zhruba z 91 procent, a silnic, které kolem Kladna, odkud přišla první výtka, svítily neprávem, ubylo z 18 na 8,5 procenta. Nula to nebude. Na kraji obce, kde domy řídnou, se z dat rozeznat nedá, jestli tam lampa ještě stojí.

Tentýž záběr na Buštěhrad: ulice obce svítí dál, silnice přes pole jsou tmavé, na obzoru letiště
Buštěhrad u pražského letiště v noci ve 3D: svítí ulice obce a s nimi i silnice přes pole mezi vesnicemi
všechny silnicejen obce
Kraj Buštěhradu, tentýž záběr. Vlevo svítí každá silnice, vpravo jen ulice v obcích. Táhněte posuvníkem.

Světla v okolí se počítají jen v noci a město zůstává pozadím, takže letiště nikdy nepřezáří. Dvě hodiny říjnového večera nad pražským letištěm stažené do jedenácti sekund ukazují, v jakém pořadí se to všechno děje.

Letiště Praha s okolím 5. 10. 2026 od 15:50 do 17:50 UTC, snímek každých pět minut, bez provozu. Dráhy se rozsvítí, dokud je obloha ještě světlá, pak obce.

Kdo se k dráze snese moc zprudka, uvidí PAPI čtyřikrát bíle, spočítané z úhlu, pod kterým ho vidí naše kamera.