Dron se představí sám
Letadlo na mapě má transpondér, který hlásí, kdo je a kde letí. Drony dlouho neměly nic takového. Od ledna 2024 ale v Evropské unii platí, že dron s označením třídy C1 až C3 musí za letu sám vysílat svou identitu a polohu. Říká se tomu Remote ID, česky přímá dálková identifikace, a ve Spojených státech se podobné pravidlo vymáhá od března téhož roku.
Nevysílá se přes žádnou zvláštní síť. Dron použije Bluetooth nebo Wi-Fi, tedy rádio, které má v kapse každý, a zhruba jednou za vteřinu řekne: tohle je moje sériové číslo, tohle registrační číslo provozovatele, tady jsem, takhle vysoko, takhle rychle a tímhle směrem letím. A tady stojí pilot, případně místo, odkud jsem vzlétl.
Slyší to telefon u plotu i přijímač na střeše. Jen ne moc daleko, Bluetooth není rádio na desítky kilometrů. Kdo chce vidět drony nad svou obcí, potřebuje anténu blízko.
Cest, kterými se dá vysílat, je přitom víc. Technická norma jich zná čtyři: starší Bluetooth 4, Bluetooth 5 s dlouhým dosahem, Wi-Fi beacon a Wi-Fi NAN. Evropská norma starší Bluetooth jako jedinou cestu nepřipouští, takže přijímač, který poslouchá jen ten, může dron úplně minout, i když letí přímo nad ním. Proto ten náš umí poslouchat na všech čtyřech.
Počítač za oknem
Přijímač je Raspberry Pi, počítač velký jako balíček karet. Bluetooth má vestavěný. Většina dronů v Evropě ale vysílá přes Wi-Fi nebo Bluetooth 5 s dlouhým dosahem, a tak se k němu přidá jeden USB adaptér na Wi-Fi; bez něj stanice slyší jen Bluetooth, ale může začít hned a adaptér dostat později.
Program přijímače jsme napsali sami podle normy a instaluje se jedním příkazem. Hned po instalaci řekne, co váš hardware opravdu umí: jakou verzi Bluetooth máte, jestli zvládne dlouhý dosah, na kterých pásmech poslouchá Wi-Fi adaptér. Většina lidí to o svém počítači neví, a ani nemusí.
Mysleli jsme i na věci, které s drony nesouvisejí. Rozhraní, přes které počítač chodí na internet, přijímač nikdy nepřepne ani nepřeladí, takže si nikdo neodřízne vlastní připojení. Když na stejném počítači už běží jiný program na drony, náš se s ním o rádio nepere, poslouchá vedle něj. A jeho vlastní záznamy neobsahují žádné sériové číslo ani polohu dronu, jen počty a časy.
Jestli přijímač poslouchá dobře, ukáže pult. Zdraví přijímače řekne slovy, jestli stanice právě slyší drony, jen poslouchá, nebo ztichla. Ticho samo o sobě porucha není, drony nelétají pořád. Pult proto srovná dnešní ticho s tím, jak dlouhé bývají přestávky mezi lety během týdne, a teprve když je nezvykle dlouhé, napíše, že stanice ztichla. Stanice, která je mimo provoz, se ukazuje zvlášť, aby se to nepletlo s tím, že prostě nikdo nelétal.
Vedle je týden v číslech: lety po dnech, hodiny, kdy se létá, a kolik zpráv přišlo kterou rádiovou cestou v každém dni. Tam je vidět, jestli se ten Wi-Fi adaptér vyplatil.
Pult, který vidíte jen vy
Co stanice zachytí, vidí na map.flights jen její majitel. Ne ostatní uživatelé, ne návštěvníci mapy. Veřejně o dronech nevychází nic: žádná mapa, žádné sériové číslo, žádná poloha. Majitel vidí všechno, protože to jeho přijímač sám dekódoval, a jen to: když týž dron zaslechne jiná stanice, její záznam se mu do pohledu nikdy nesleje.
Nahoře je Právě teď, 3D mapa dronů, které stanice slyšela za poslední dvě minuty. Každý visí ve své výšce na tenkých šňůrách k zemi, takže je hned vidět, nad kterým místem letí a jak vysoko. Pilota kreslíme jako špendlík s kroužkem kolem a mezi ním a dronem vede čára s odměřenou vzdáleností. Drony slyšené před hodinami zůstanou na mapě jako tečka na poslední poloze, obarvená podle toho, jak dávno to bylo.
Pod tím jsou lety dne: kolik jich bylo, kolik různých dronů, nejvyšší a nejdelší let a časová osa, na které má každý dron svou barvu. Tlačítko Přehrát celý den pustí všechny lety dne naráz v jedné 3D scéně, desetkrát, šedesátkrát nebo třistakrát rychleji. Ticho mezi lety se přeskočí, takže celý den nad stanicí proběhne za pár minut, a když letěly dva drony současně, rozletí se každý svou barvou.
Ze sériového čísla poznáme výrobce. Model z něj nehádáme: veřejná tabulka, která by to s jasnou licencí říkala, neexistuje, a tak u dronu stojí jen to, co o sobě sám vyslal.
Stanice může taky změnit majitele. Nový pak uvidí jen to, co zachytila od chvíle, kdy je jeho, a lety předchozího mu zůstanou skryté. A ne každý záznam je skutečný let. Takový, který by žádný skutečný dron nezvládl, s výškou skákající rychleji, než umí stoupat jakákoli multikoptéra, nebo s kroužením dokola déle, než vydrží baterie, pult označí jako nevěrohodný a do rekordů dne ho nepočítá. Nic se přitom nemaže.
Jeden let rozebraný
Klik na let ho otevře na vlastní stránce: trať ve 3D se závěsem až k zemi, přehrávač a momenty letu. Vzlet, nejvyšší bod, nejrychlejší úsek, místo nejdál od pilota a konec záznamu. Klávesy 1 až 5 na ně kameru rovnou dovezou. Zastavený let si pamatuje čas v adrese, takže uložený odkaz příště otevře přesně tu vteřinu.
Pod mapou je barogram, výška nad terénem po celý let, a přes něj čárkovaná čára ve 120 metrech. To je hranice otevřené kategorie, ve které létá většina dronů. Je tam jen pro orientaci: v jiné kategorii nebo nad vysokou překážkou smí dron i výš, a to stanice z vysílání nepozná. Proto u nás ta čára nikoho z ničeho neobviňuje.
Dron hlásí výšek víc a žádná z nich není výška nad zemí pod ním. Výška z GPS se měří od matematického tvaru Země, tlaková se mění s počasím a poslední si dron počítá od místa, odkud vzlétl. Nad kopcem se kterákoli z nich může od skutečnosti lišit o desítky metrů. Výšku nad terénem proto dopočítáme z vlastního výškového modelu krajiny a tu hlášenou kreslíme vedle tenkou čarou. Nikdy je nesmícháme.
Trať jde ukázat i jako tečky jednotlivých zpráv, obarvené podle výšky nad terénem nebo podle rychlosti. Je na nich vidět, kde zprávy chyběly, kde dron visel na místě a kde zrychlil. A kamera umí dron sledovat, letět za ním, nebo se podívat očima pilota, tedy odtud, kde stál, nahoru k dronu.
Celý den nad vaší stanicí proběhne za pár minut: ticho mezi lety se přeskočí a drony, které letěly současně, se rozletí každý svou barvou.