Krabička na balkoně
Každé dopravní letadlo dvakrát za sekundu oznamuje, kde je, jak vysoko a jak rychle letí, k tomu svůj volací znak a kód, který patří jen tomuhle stroji. Signálu se říká ADS-B, vysílá se na 1090 MHz a dopravní letadla v Evropě i v USA ho od roku 2020 musí mít. Není šifrovaný a k poslechu nikdo nepotřebuje povolení. Chytí ho přijímač velikosti flešky s anténou na balkoně.
Co uslyší, rozhoduje zakřivení Země. Rádiové vlny letí rovně, takže letadlo v cestovní hladině deset kilometrů nad zemí je vidět zhruba na čtyři sta kilometrů, kdežto to, které krouží těsně nad letištěm, zmizí za obzorem po pár desítkách. Kopec, panelák nebo komín ukrojí z výhledu klín, a proto dosah žádné stanice není kruh, ale nepravidelný tvar.
map.flights proto stojí na lidech, kteří takovou krabičku mají doma a posílají data i nám. Kdo staví první stanici, nemá po ruce monitor ani klávesnici: nahraje kartu, zapojí krabičku a telefonem naskenuje QR kód. Stanice si sama založí Wi-Fi, majitel ťukne polohu antény do mapy a do pár vteřin vidí, co chytá, i bez účtu.
Když něco nehraje, stanice to řekne sama: slabý zdroj, přijímač, který si už zabral jiný program. Profil stanice je veřejný bez adresy. Ven jde jen hrubá buňka mapy a země.
Přes noc
Do začátku září síť rostla o pár stanic denně. Mezi 6. a 7. zářím pak počet stanic vyskočil z 66 na 111.
K 28. září jich bylo 170 ve 24 zemích na šesti kontinentech. Typická stanice slyší letadla zhruba do 370 kilometrů, tedy skoro tak daleko, jak zakřivení Země dovolí.
V USA část stanic poslouchá i na druhém kmitočtu. Malá letadla, která tam létají nízko, smějí místo na 1090 hlásit polohu na 978 MHz, a kdo si přidá druhý přijímač, uvidí na profilu, kolik jich chytil. Počítáme je zvlášť, protože nula na profilu musí znamenat, že jsme se dívali a nic nenašli, ne že jsme se nedívali.
Zobrazit čísla jako tabulku
| Den | Stanic |
|---|---|
| 30. 8. | 30 |
| 31. 8. | 35 |
| 1. 9. | 40 |
| 2. 9. | 44 |
| 3. 9. | 48 |
| 4. 9. | 49 |
| 5. 9. | 52 |
| 6. 9. | 66 |
| 7. 9. | 111 |
| 8. 9. | 115 |
| 9. 9. | 116 |
| 10. 9. | 123 |
| 11. 9. | 126 |
| 12. 9. | 134 |
| 13. 9. | 137 |
| 14. 9. | 142 |
| 15. 9. | 143 |
| 16. 9. | 146 |
| 17. 9. | 148 |
| 18. 9. | 150 |
| 19. 9. | 151 |
| 20. 9. | 152 |
| 21. 9. | 153 |
| 22. 9. | 156 |
| 23. 9. | 158 |
| 24. 9. | 160 |
| 25. 9. | 164 |
| 26. 9. | 164 |
| 27. 9. | 167 |
| 28. 9. | 170 |
Přijímačů je víc, než ukazuje žebříček
Kdo v adsb.im zaškrtne map.flights, začne data posílat hned, a spousta lidí se k registraci stanice už nedostane. Takové přijímače nemají jméno ani profil a v žebříčku nejsou. Večer 28. září jich bylo v jednu chvíli připojeno 239, kdežto registrovaných stanic stejnou cestou ve stejné chvíli 147.
Spousta stanic přitom krmí několik sítí naráz, a nám to nevadí. Data patří tomu, kdo je chytá, a jedna anténa může pomáhat tolika mapám, kolika její majitel chce.
Běžná stanice přispěje pár sty tisíci poloh denně, ta nejvytíženější skoro devíti miliony. V bajtech je to skromné: obvykle desítky megabajtů za den, u nejvytíženějších stanic v hustém provozu něco přes gigabajt.
Na mapu sítě se dostane i anonymní přijímač, když pomáhá počítat polohu letadel, která sama mlčí. Kreslíme ho bledší barvou, jen s přesností na buňku 25 kilometrů, a dosah ani skóre mu nepřipisujeme, protože jsme je nikdy nezměřili.
Rekord, který nebyl
V září dosáhla jedna stanice u Prahy najednou 822 kilometrů. Nevyrostla jí lepší anténa. Slyšela letadlo, kterému někdo rušil satelitní navigaci, a to vysílalo polohu daleko nad Ukrajinou.
Letadlo se ale prozradilo samo: dalo najevo, že té poloze samo nevěří. Od té doby se poloha, které letadlo samo nevěří, do dosahu stanice nepočítá. Do počtu slyšených letadel se dál počítá každá. Slyšet ho stanice opravdu slyšela, jen vzdálenost nebyla pravá.
Víc než polovinu poloh z vlastní sítě nám posílají lidé, které neznáme ani jménem.