Web v telefonu nestačí
map.flights běží v prohlížeči každého telefonu, a přesto jsou věci, které umí jen aplikace. Dá vědět, že letadlo, které sledujete, právě vzlétlo. A v režimu Nad hlavou stačí zvednout telefon k obloze: kompas ukáže, kterým směrem a jak daleko je každé letadlo, kamera je na přání popíše přímo v obraze a pohled Poslední hodina ukáže, co tudy prolétlo, než jste telefon vůbec vytáhli.
Kompas v telefonu je magnetický a magnetický sever není ten skutečný. Rozdíl se mění s místem: ve střední Evropě je to pár stupňů, na severu Kanady klidně přes dvacet. Aplikace bere směr ke skutečnému severu, a když ho telefon nedá, řekne to. Když je kompas rozhozený, poradí opsat telefonem ve vzduchu ležatou osmičku.
Poloha přitom zůstává v telefonu. Směry se počítají přímo v něm a na server jde jen dotaz na okolí, zaokrouhlený zhruba na sto metrů. Aplikace to říká rovnou v dotazu, ještě než o povolení požádá.
Fotografy potěší tranzity. Slunce i Měsíc mají na obloze průměr asi půl stupně a dopravní letadlo přes jejich disk přeletí za zlomek vteřiny. Web i aplikace z živých poloh počítají, které letadlo v příštích deseti minutách přetne disk tak, jak ho vidíte právě vy. Předpověď je přímka: letadlo, které zatočí nebo začne klesat, ji zruší, a výška, kterou letadlo hlásí, je přesná jen natolik, že na dvacet kilometrů dělá chybu velkou jako disk. Proto seznam ukazuje i těsná minutí a kam namířit objektiv, rozhodne fotograf.
Palubní vstupenka v telefonu
Čárový kód na palubní vstupence je jeden celosvětový standard. Nese jméno cestujícího, rezervační kód, odkud a kam, dopravce, číslo letu, sedadlo a den odletu. Den ale jen jako pořadové číslo dne v roce, úplně bez letopočtu: 17. červen je den 168.
Aplikace kód přečte kamerou přímo v telefonu a rok si dopočítá sama, protože vstupenka je skoro vždycky na nejbližší takový den. Jméno zůstane v telefonu, rezervační kód se neukládá vůbec a na server jde jen dopravce, číslo letu a letiště.
Pak přijde to nejlepší. Letadlo, které vás poveze, většinou ještě někde letí jako jiný let. Když ho najdeme, aplikace nad mapou ukáže, že vaše letadlo právě letí z Amsterdamu do Prahy, i s odhadem přistání. Jestli stihne váš odlet, neříká: to by byl tip, ne měření.
Všechno pod palcem
Z webu se skoro nic nedá přenést jen tak. Tlačítka se šipkami dávají smysl s myší, v telefonu je nikdo nechce. Panel letu jde za prstem a zůstane, kde ho pustíte, listy se zavírají tahem, tažením časové osy přehrávání skočíte v čase a dotyk mapy pozastaví sledování letadla.
Odkazy z webu se otevřou rovnou v aplikaci. V září aplikace dohnala web v několika vlnách: místa pro spottery, anomálie letů, skupinový režim až šesti letadel, spoje mezi městy a 3D pohled na letiště.
Kousek mapy na cizím webu
Spotteři streamují letiště na YouTube, aerokluby mají weby, malá letiště nemají na vlastní tabuli rozpočet. Místo reklamy jsme jim nabídli kus mapy: stačí zkopírovat pár řádků z konfigurátoru a na stránce se objeví živá letadla. První widget existoval 11. srpna, dřív než web měl účty. Koncem září jich bylo šest druhů: mapa, odletová a příletová tabule, odznak s počtem letadel v okolí, stav jednoho letu, karta stanice a flotila jednoho dopravce, ve třech motivech.
Widget žije na webu, který nevlastníme. Nesmí ho zpomalit, rozbít mu styly ani sbírat jeho návštěvníky. Proto se načte, až k němu čtenář doroluje, žije ve vlastním rámu, kde na vzhled hostitelské stránky nedosáhne, a na skryté záložce prohlížeče se na nic neptá. Když má návštěvník vypnutý JavaScript, zůstane na jeho místě obyčejný odkaz na map.flights.
Tabule ukazuje čas letiště i návštěvníkovi z jiného kontinentu. Klikněte na letadlo a jeho detail se otevře přímo ve widgetu: na telefonu vyjede zespodu jako list, jeden prst posouvá stránku a dva prsty mapu. Logo v rohu zůstane, i když si hostitel skryje hlavičku.
Atribuci zdrojů dat ve widgetu vypnout nejde. Licence říkají, že s daty musí putovat, a tak putuje i na cizí web.